Předsedové České slévárenské společnosti a jejích předcházejících odborných organizací
prof. Dr. Mont. Ing. František Píšek, DrSc. (1923–1963)
* 24. 4. 1886 – † 10. 3. 1970
V roce 1923 se stal profesorem, byl zakladatelem brněnské slévárenské „školy“. V roce 1923 založil Československý odborný spolek slévárenský a jako jeho předseda ovlivňoval slévárenské aktivity v Československu. V roce 1953 založil časopis Slévárenství a stal se jeho prvním šéfredaktorem. Jeho největším přínosem byla organizace a orientace československého slévárenství, iniciace a podpora vydávání slévárenské literatury, k čemuž přispěl svými knihami Litina (1926) a Konstrukce odlitků (1956). Osmidílná práce Nauka o materiálu (1959–1975) a dvoudílná příručka Slévárenská praxe (1974 a 1975) byly vydány pod jeho vedením. Byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. Je proto právem považován za nestora československého slévárenství.
Ing. Miroslav Bednářík, CSc. (1963–1980)
* 26. 4. 1921 – † 17. 10. 1980
Ve výzkumu pracoval od roku 1954 se zaměřením na slévárenské metody formování, především postupy lití a problémy vtokových soustav. Od roku 1961 vedl pobočku slévárenského výzkumu Státního výzkumného ústavu materiálu v Brně a určoval perspektivy a koncepci slévárenského výzkumu. Jeho práce o vtokových soustavách byly oceněny i v zahraničí a staly se základem pro vědecky zdůvodněné výpočty vtokových soustav. Podílel se na řešení základních úkolů slévárenského průmyslu a rozvíjel mezinárodní spolupráci. Publikoval příručku Vtokování a lití odlitků z litiny s lupínkovým grafitem (1961).
prof. Ing. Karel Rusín, DrSc. (1980–1990)
* 19. 1. 1937 – † 15.6.2024
Po absolvování VUT v Brně pracoval v letech 1960–1964 jako provozní metalurg v EJF Brno. Po nástupu na slévárenskou katedru v Brně zde pracoval jako odborný asistent, docent a profesor od roku 1980. Kandidátskou práci obhájil v roce 1967, doktorskou pak v roce 1980. Během své rozsáhlé pedagogické praxe zastával řadu pedagogických postů na VUT – proděkan, děkan FS, prorektor VUT pro vědecko-výzkumnou činnost. Velmi záslužná byla jeho činnost v České slévárenské společnosti ve funkci jejího předsedy, vědeckého tajemníka a předsedy Odborné komise pro slévárenské materiály. V roce 1992 byl zvolen prezidentem mezinárodní slévárenské asociace CIATF (WFO). Byl členem redakční rady časopisu Slévárenství a pracoval také v redakční radě časopisu Cast Metal, Londýn.
doc. Ing. Igor Macášek, CSc. (1990–1993)
* 11. 7. 1928 – † 18. 5. 2011
Gymnázium absolvoval v Žilině v roce 1947. V letech 1947–1951 studoval na VUT v Brně. V letech 1953–1955 působil jako hlavní metalurg a později jako vedoucí slévárny v Hronci. Od roku 1955 působil na katedře slévárenství VUT v Brně. V roce 1963 byl jmenován docentem, v letech 1964–1969 byl proděkanem Fakulty strojní. Je autorem a spoluautorem několika vynálezů z oblasti výroby forem a jader. Do spolkové slévárenské činnosti se aktivně zapojil již v roce 1956. V letech 1969–1982 zastával funkci vědeckého tajemníka, v letech 1982–1990 funkci místopředsedy a v letech 1990–1993 funkci předsedy Slévárenské společnosti. S jeho jménem je neodmyslitelně spojen 53. světový slévárenský kongres v září roku 1986 v Praze, jehož byl generálním sekretářem a garantem.
prof. Ing. Stanislav Hanzl, CSc. (1993–1994)
* 17. 12. 1938 – † 14. 6. 1996
Po ukončení vysokoškolských studií na FS ČVUT v roce 1962 pracoval od roku 1964 na katedře nauky o tváření, slévání a svařování jako odborný asistent. Jeho vědecká a pedagogická činnost byla zaměřena na slévárenství, zejména na oblast formovacích materiálů a výrobu forem a jader. V roce 1973 obhájil kandidátskou dizertační práci, v roce 1983 byl jmenován docentem a v roce 1991 profesorem pro obor strojírenské metalurgie na ČVUT. Byl dlouholetým aktivním členem České slévárenské společnosti, kde se zapojil hlavně do práce Odborné komise pro formovací materiály a v oblastním výboru ČSS středních Čech. Výrazným způsobem se zasloužil o úspěšný průběh 53. světového slévárenského kongresu v Praze v roce 1986. V letech 1983–1993 se aktivně účastnil světových slévárenských kongresů a výročních zasedání mezinárodní slévárenské asociace CIATF (WFO). Od roku 1990 byl členem výkonného výboru ČSS a od roku 1993 jejím předsedou, a to až do srpna 1994, kdy z důvodu nemoci z této funkce odstoupil. V roce 1990 zvolen rektorem ČVUT. Byl také předsedou České konference rektorů a členem výkonného výboru Asociace evropských univerzit. Aktivně pracoval i v mnoha dalších institucích.
prof. Ing. Tomáš Elbel, CSc. (1994–2005)
* 11. 10. 1944
Studium absolvoval na katedře slévárenství Hutnické fakulty VŠB v Ostravě v roce 1967 a pokračoval interní formou vědecké přípravy. Po úspěšné obhajobě v roce 1976 získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd. Poté nastoupil do slévárenské praxe do Sléváren TATRA, a. s., Kopřivnice, kde působil až do roku 2002 postupně ve funkci výzkumného pracovníka, vedoucího výzkumného pracovníka, technického náměstka závodu Metalurgie až po funkci ředitele a generálního ředitele. V roce 2002 se stal vedoucím katedry slévárenství na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství VŠB – TU Ostrava. Jeho vědecko-výzkumná činnost je zaměřena do oblasti automobilových odlitků, vad odlitků, na fyzikální modelování slévárenských procesů a zvláště periodického tuhnutí a chladnutí odlitků. Jako autor a spoluautor publikoval 79 odborných článků v tuzemských časopisech a sbornících, 16 zahraničních odborných publikací a je řešitelem řady oborových výzkumných úkolů.
Ing. Jan Šlajs (2005–2013)
* 27. 4. 1947
Studium ukončil na VUT v Brně v roce 1974. Po absolvování základní vojenské služby pracoval v podniku LIAZ jako pracovník TPV a od roku 1980 se stal vedoucím tohoto oddělení, kde v této
funkci setrval až do roku 1983. V roce 1984 nastoupil do n. p. TRANSPORTA Chrudim do funkce hlavního metalurga a v roce 1989 převzal místo vedoucího provozu. V roce 1990 založil soukromou firmu METOS – metalurgicky technicko-obchodní servis, Chrudim, a společnost vede dodnes. Osobně se podílí na řešení technologických problémů a na zlepšení kvality výroby ve slévárnách, pořádá odborné konference a semináře, je stálým přispěvatelem odborného časopisu Slévárenství a již několik let je odborným garantem Slévárenské ročenky®. V roce 2003 byl zvolen předsedou Oblastního výboru České slévárenské společnosti východočeského regionu. V roce 2005 byl z této funkce uvolněn vzhledem k tomu, že byl zvolen předsedou České slévárenské společnosti. V poslední době se věnuje i problémům financování českého slévárenství s možností využití evropských fondů.
Ing. Ludvík Martínek, Ph.D. (od 2013)
* 9. 9. 1953
Inženýrské studium ukončil v roce 1984 a roce 2005 doktorské studium na VŠB – TU v Ostravě. V letech 1971–1975 pracoval jako tavič na EOP v SONP Kladno a od roku 1975 byl zaměstnancem firmy ŽĎAS, a. s., Žďár nad Sázavou. Od roku 1995 pracoval v této firmě na pozici vedoucího provozu Elektroocelárna a ingotárna. Jedná se o špičkového pracovníka s výzkumnou činností zaměřenou na výrobu oceli v elektrických obloukových pecích a mimopecní zpracování oceli. V průběhu posledních let se významně podílel na vývoji technologických postupů výroby speciálních ocelí, pro které jsou nutné různé varianty vakuové rafinace. Je řešitelem řady úspěšně ukončených i pokračujících grantových projektů (např. v programech EUREKA, TANDEM, TIP atd.), jejichž výsledky jsou chráněny průmyslovými vzory. Od 18. února 2008 je členem vědecké rady Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství VŠB – TU Ostrava. Je také členem zkušebních komisí pro státní doktorské zkoušky a pro státní zkoušky bakalářského i navazujícího studia. Oponoval řadu habilitačních, dizertačních, inženýrských i bakalářských prací. Od roku 2008 je členem Redakční rady odborného časopisu pro hutnictví a materiálové inženýrství Hutnické listy a od roku 2011 je členem Rady západočeského materiálově metalurgického centra. V letech 2005–2012 byl předsedou Odborné komise pro ocel na odlitky (OK-04) při České slévárenské společnosti.