Historie

Z historie Československého odborného spolku slévárenského a České slévárenské společnosti

Původní příspěvek Ing. Jana Hučky z Almanachu k 75. výročí založení Československého odborného slévárenského spolku (1998) upravil a doplnil Mgr. František Urbánek.

1. Vznik a vývoj technických spolků

Přechod od řemeslné výroby k moderní průmyslové výrobě vyžadoval stále hlubší technické, ekonomické i organizační znalosti. Rozvoj průmyslu také způsobil, že jednotlivci už nedokázali ovládnout celý obor. Toto bylo pak zřejmě jednou z hlavních příčin sdružování techniků ve společnostech, které jim měly sloužit k vzájemné výměně zkušeností, usnadňovat společné řešení složitých problémů souvisejících s vývojem průmyslové výroby, s rozšiřováním nejnovějších vědeckotechnických poznatků a s popularizací nových způsobů výroby. Plnění těchto úkolů však vyžadovalo zajištění určitých materiálních prostředků. Ve většině případů tyto prostředky poskytovali prozíraví průmyslníci, kterým velmi záleželo na růstu technické úrovně jejich podniků. Vedle toho vznikaly i stavovské spolky, za jejichž členy mohli být přijati jen ti, kteří dosáhli akademického vzdělání.

První spolky vznikaly v zemích, které nejdříve přecházely od řemeslné výroby k výrobě průmyslové. V Anglii počátkem 18. století vznikla „Society for the promotion of arts manufactures and commerce“ a ve Francii „Sociéte d’encouragement pour l’industrie nationale“. V rámci Rakousko-Uherska se v roce 1772 utvořilo v Praze volné sdružení pokrokových lidí, učenců, kteří se rozhodli společně pracovat, vzájemně se podporovat a společně v tehdy pokrokovém duchu vystupovat. Vytvořili tak „Královskou českou společnost nauk“, na jejíž tradici navázala později Československá akademie věd. V roce 1866 byl založen „Spolek inženýrů a architektů v království českém“, známý později pod zkratkou SIA. Tento spolek sdružoval techniky bez rozdílu vzdělání a soustředil kolem sebe téměř veškerou inženýrskou inteligenci. Když se SIA změnou stanov v roce 1904 stal čistě stavovským spolkem, zřídili si absolventi vyšších průmyslových škol a oprávnění stavitelé vlastní spolek „Klub inženýrů a stavitelů“ označený KIS. V roce 1919 se utvořil „Svaz horních a hutních inženýrů“ jako stavovská organizace, v níž se soustředili horní a hutní inženýři. Svaz pak v roce 1936 přistoupil k SIA a v jeho rámci utvořil odbor hutních inženýrů.

2. Předchůdci československého slévárenského spolku

Také ve slévárenství se pocítila potřeba sdružovat slévárenské odborníky v jeden celek. Bylo to dáno i tím, že slévárenství zcela nezapadá ani do strojírenství, ani do hutnictví. Slévárenský odborník musí mít dostatečné znalosti nejen z obou těchto oborů, ale i z chemie, tepelné techniky a dalších odvětví. Charakter slévárenství vyžaduje úzkou součinnost více oddělení na sebe navazujících, počínaje přípravou nářadí a pomůcek, přes výrobu forem a jader, tavení, odlévání, čištění a úpravu odlitků včetně kontroly a zkoušení.

Nejstarší slévárenský spolek vznikl v Americe, a to „American Foundrymen’s Association“ ve Philadelphii, založený již v roce 1896. V roce 1904 byl založen anglický slévárenský spolek „The Institute of British Foundrymen“ v Londýně. Další odborné slévárenské spolky byly utvořeny ve Francii, a to „Association Technique de Fonderie“ v Paříži, v Německu „Verein Deutscher Gissereifachleute“, založený v roce 1909 se sídlem v Berlíně, v Belgii „Association Technigue de Fonderie de Belgique“ se sídlem v Lutychu. V Itálii a ve Španělsku se utvořily odbočky spolku francouzského. Později byl v Itálii založen místní slévárenský spolek „Unione Lombarda delle Fonderie de Ghisa“.

Příčina, proč se u nás již za Rakousko-Uherska neustavil slévárenský spolek, spočívala v politických poměrech. Jakmile se však po převratu poměry ve vzniklé Československé republice uklidnily, byl již tehdy velmi rozvětvený slévárenský průmysl (odhadovaný počet sléváren byl asi 500) přiveden na myšlenku založit vlastní spolek. Ten měl sdružovat všechny slévárenské odborníky bez rozdílu vzdělání, kteří by pracovali na rozvoji slévárenství ve spolupráci se spolky v zahraničí, a tak dovedli náš slévárenský průmysl na vyšší úroveň nezbytnou pro jeho další rozvoj. Tato všude pociťovaná nutnost odborné organizace slévárenských pracovníků způsobila, že když se v roce 1923 sdružilo několik slévárenských odborníků v čele s prof. Dr. Mont. Ing. Františkem Píškem z České vysoké školy technické v Brně, aby uvedlo myšlenku založení slévárenského spolku ve skutek, byla tato idea velmi příznivě přijata.

3. Československý odborný spolek slévárenský

Usilovnou prací se podařilo uspořádat 23. ledna 1923 v Praze, za podpory „Sdružení kovodělného průmyslu československého“, ustavující schůzi spolku pod názvem „Československý odborný spolek slévárenský v Praze“ (ČOSS). Předsedou byl zvolen prof. Píšek.

Znak spolku vznikl syntézou hornicko-hutnických prvků s dubovou a olivovou ratolestí z Rakousko-Uherského státního znaku. Byl zhotoven v roce 1821 jako ozdoba na zdivo pro novou tzv. „císařskou“ dřevouhelnou vysokou pec ve Strašicích, kde setrval do jejího vyhasnutí v roce 1850. Pak byl sejmut a zavěšen nad vchodem do kancelářské budovy železárny v Dobřívi. Jeho estetický vzhled vedl k tomu, že byl v roce 1931 navržen jako spolkový znak ČOSS. Dnes ho užívá Česká slévárenská společnost ve spojení s ochrannou registrační značkou ® na základě osvědčení o zápisu ochranné známky vydaného Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze.

Cílem spolku bylo semknout všechny odborníky pracující ve slévárenství, bez rozdílu vzdělání, ke společné práci za účelem povznesení slévárenství ku prospěchu celého průmyslu. Dosažení vytčeného cíle se mělo docílit udržováním styku s členy přednáškami, odbornými kurzy, pořádáním výstav a exkurzemi do různých závodů v tuzemsku i zahraničí. Aby byl styk mezi členy spolky co nejužší, byly vytvořeny hned čtyři odbočky v centrech slévárenství, a to v Praze, Plzni, Brně a ve Vítkovicích (Moravské Ostravě). Tam se členové pravidelně scházeli k odborným přednáškám a debatám. Již brzy po založení měl spolek 124 členů.

K seznamování členů s pokrokem ve slévárenství a s ním souvisejícím průmyslem bylo usneseno využívat časopis „Strojnický obzor“ patřící SIA, který pak přinášel odborné novinky týkající se slévárenství. Ke zkoumání technických, vědeckých a normalizačních otázek byly ustanoveny pracovní komise, které se týkaly značení a lakování modelů, zkoušek litiny, rozdělení zlomkové litiny, pokračovacích škol pro slevačské učně i formovacích písků a jejich zkoušeni.

První sjezd pořádal ČOSS v roce 1924 v Praze u příležitosti veletrhu, při němž byla uspořádána slévárenská výstava. Na ploše 700 m2 byly vystaveny slévárenské stroje, mezi nimi i rozruch budící pískomet a řada odlitků ze šedé litiny, temperované litiny i oceli. Novinkou byla expozice přístrojů a potřeb pro kontrolu ve slévárnách a zařízení chemické laboratoře.

Ještě v roce 1923 byl navázán styk s francouzským slévárenským spolkem návštěvou mezinárodní slévárenské výstavy a 1. mezinárodního slévárenského sjezdu (MSS) v Paříži. V roce 1925 byl navázán bližší osobni styk se slévárenským spolkem anglickým a písemný styk s kolegy americkými, belgickými a německými. Následujícího roku se konal 2. mezinárodní slévárenský sjezd v Detroitu, pořádaný americkým spolkem. Tam se zástupci národních slévárenských společností dohodli založit „Mezinárodní výbor technických slévárenských společností“ (Comité International des Associations Techniques de Fonderie – CIATF). Výbor byl oficiálně ustaven v prosinci 1926, zakládajícími členy byly společnosti Anglie, Belgie, Československa, Francie, Itálie, Německa, Nizozemska, Polska, Španělska a USA. Československou delegaci vedl prof. Píšek.

Pro větší informovanost členů začal ČOSS vydávat od roku 1926 informační „Měsíční zprávy“, kde mimo spolkových zpráv byly informace ze zahraničních slévárenských spolků, zprávy o normalizaci a technické novinky. V roce 1929 byla uzavřena se SIA dohoda, že se sudá čísla časopisu Strojnický obzor budou věnovat slévárenské problematice.

Pod patronací vlády ČSR se konal ve dnech 9. až 16. září 1933 v Praze 9. mezinárodní slévárenský sjezd, který byl vyvrcholením desetileté činnosti ČOSS, který měl v té době již 400 členů. U příležitosti sjezdu pořádala Živnostenská komora spolu s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze výstavu staré i nové umělecké litiny. Na sjezdu bylo zastoupeno 15 národních slévárenských společností a předloženo 40 odborných přednášek, z toho 25 českých. Vzorně provedený sborník přednášek ještě dnes budí zaslouženou pozornost. Delegáti sjezdu byli přijati prezidentem republiky T. G. Masarykem. Na tomto sjezdu byl prof. Píšek zvolen prezidentem CIATF pro rok 1934.

Pod patronací některých odboček vyšlo i několik slévárenských kalendářů. Po osmi letech byla spolupráce se SIA ukončena. Jako náhradu začal ČOSS vydávat od roku 1938 časopis „Slévárenské zprávy“ pod vedením prof. Píška, odpovědným redaktorem byl Ing. Bohumil Odstrčil. Ve stejném roce se také konal poslední předválečný XV. valný sjezd spolku, a to ve dnech 19. až 22. května ve Zlíně. Počet členů byl v té době 416.

Následkem okupace byl nucen spolek změnit název, a tak 6. února 1940 byl úředně schválen nový název „Odborný spolek slévárenský“ se sídlem v Praze. V témže roce vystoupili ze spolku někteří členové německé národnosti a schůze spolku musely byt hlášeny policii. Doba okupace velmi nepříznivě poznamenala činnost spolku a značně polevila od podzimu roku 1941, kdy prof. Píšek odešel do ilegality. Zájmy členů pak zajišťoval místopředseda spolku Ing. Emil Rynda. Slévárenské zprávy vycházely dále do března 1944, odpovědným redaktorem byl od října 1940 Ing. C. Ďásek, od listopadu 1941 Ing. Bohuslav Holman. Celkem vyšlo 46 čísel tohoto časopisu.

Po osvobození se opět plně obnovila činnost všech odboček a 16. prosince 1945 se konal v Praze první poválečný XIX. sjezd ČOSS. Své členství obnovilo 320 členů. V roce 1946 začalo Ministerstvo hutního průmyslu vydávat časopis „Hutnické listy“, který byl do roku 1950 časopisem Československých hutí a ČOSS. Náplň časopisu byla zaměřena kromě slévárenství také na tematiku železa a neželezných kovů. Redakci vedl prof. Píšek. V prvních poválečných letech se rozšířil počet odboček z původních čtyř o nové v Hořovicích, Teplicích a Hradci Králové.

První poválečný, v pořadí 16. mezinárodní slévárenský sjezd v roce 1948 byl uspořádán u příležitosti 25. výročí založení ČOSS v Praze ve dnech 12. až 18. září. Bylo předneseno 40 přednášek, z toho 32 československých. Součástí sjezdu byla také slévárenská výstava a výstava umělecké litiny, jakož i návštěvy závodů.

Významný 24. výroční sjezd ČOSS se konal ve dnech 30. září až 2. října 1949 v Turčianském Sv. Martině a v Trenčianských Teplicích. Poprvé od založení spolku byl uspořádán na Slovensku a účastnili se jej také zástupci kovářů vedení Dr. Ing. Zimermanem, kteří také vstoupili do ČOSS. Tam byla také založena první odbočka na Slovensku, která pak působila v Bratislavě. Profesor Píšek byl podruhé zvolen prezidentem CIATF pro rok 1950.

V roce 1951 byl ČOSS spolu s dalšími spolky na doporučení ROH rozpuštěn. Byla to velká neuváženost, protože se činnost spolku velmi dobře rozvíjela a počet členů dosáhl více než 1 400. Problémy se zahraničím však byly již dříve, neboť od roku 1948 Národní banka československá odpírala platit příspěvky do mezinárodního výboru CIATF. Následkem toho jsme byli v roce 1951 vyškrtnuti ze seznamu členů tohoto výboru.

Tlak slévárenské veřejnosti na zřízení samostatného slévárenského časopisu trval dále, až v roce 1953 za pomoci tehdejších ministerstev začal vycházet časopis „Slévárenství“ jako časopis Ministerstva těžkého a všeobecného strojírenství a Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů. Vedoucím redaktorem se stal prof. Píšek, předsedou redakční rady Rudolf Brabenec, hlavní metalurg ministerstva těžkého strojírenství.

4. Čs. VTS pro hutnictví a slévárenství

Při rozpuštění odborných spolků se počítalo s tím, že pro vědecko-technické pracovníky budou vytvořeny zvláštní vědecko-technické společnosti, pro zlepšovatele, novátory a středně technické kádry kluby zlepšovatelů a techniků ROH. S budováním klubů bylo poměrně rychle započato při svazech ROH, v organizaci vědecko-technických pracovníků však zůstala citelná mezera. Chyběla organizace, která by seznamovala široký okruh technických pracovníků s nejnovějšími poznatky vědy a s jejich aplikací v praxi. Vládní komise zřízená k vybudování ČSAV se studiem otázky vědecko-technických společností také zabývala. Po založení ČSAV se v technické sekci (jejímž předsedou byl prof. Píšek) pokračovalo ve studiu této otázky. Byla vypracována organizace těchto společností, připraveny jejich organizační řády a vydáno i vládní usnesení o zřízení vědeckých technických společností. Na ustavujícím valném shromáždění 13. května 1955 v Praze byla zahájena činnost „Československé vědecké technické společnosti pro hutnictví a slévárenství“ při ČSAV, v níž byly vytvořeny dvě skupiny, a to hutnická a slévárenská. Zvolený ústřední výbor vedl předseda prof. Píšek a náměstkové předsedy Ing. Josef Šteffko z Kovohuti Krompachy (hutnictví) a Rudolf Brabenec (slévárenství). Pro konkrétní činnost byly ustaveny odbočky v hlavních průmyslových střediscích a v nich slévárenské skupiny v Praze, Plzni, Brně, Ostravě a Martině. Časopis Slévárenství se stal od roku 1956 také časopisem Čs. VTS pro hutnictví a slévárenství.

Brzy po založení společnosti byla podána žádost, aby vyloučení z mezinárodního výboru CIATF bylo po zaplacení dlužných příspěvků zrušeno. Bylo hájeno stanovisko, že nová společnost rozšířená o hutnictví je právním nástupcem dřívějšího slévárenského spolku. Po dlouhých a složitých jednáních bylo škrtnutí zrušeno a společnost se od roku 1957 stala opět členem mezinárodního výboru CIATF s platností od roku 1926.

V roce 1958 bylo z oficiálních míst konstatováno, že vědecké technické společnosti přičleněné k ČSAV nejsou vhodným řešením. Byly proto zrušeny a vznikla vrcholová organizace, Čs. vědecká společnost, která se členila na vědecké technické společnosti jako sekce. Protože ve vztahu k mezinárodnímu výboru CIATF jsme byli považováni za samostatný spolek, byli jsme vedeni dále jako členové pod názvem „Vědecká technická společnost pro hutnictví a slévárenství“. Na plenárním zasedání ústředního výboru Čs. VTS hutnické a slévárenské sekce 5. října 1960 v Ostravě bylo schváleno rozdělení jednotlivých sekcí. Předsedou slévárenské sekce se sídlem v Brně byl zvolen Dr. Ing. Lev Petržela, vedoucí slévárenského výzkumu SVUMT Brno.

Ve dnech 8. až 10. listopadu 1961 se v Brně konaly 1. celostátní slévárenské dny, které navázaly na národní valné sjezdy ČOSS, pořádané každoročně v předválečných letech.

V časopise Slévárenství, který se stal od roku 1960 časopisem Ministerstva těžkého strojírenství, odstoupil začátkem roku 1962 z funkce vedoucího redaktora prof. Píšek a jeho místo zaujal Dr. Vladislav David, předsedou redakční rady se po R. Brabencovi stal Ing. Josef Hájek, hlavní metalurg MTS.

5. Celostátní odborná skupina pro slévárenství ve strojírenské sekci

V roce 1963 došlo k další nepříznivé změně. Ústřední rada Čs. VTS rozhodla, aby sekce pro hutnictví a slévárenství byla přeměněna v sekci hutnickou a slevači byli přiřazeni ke strojírenské sekci jako celostátní odborná skupina pro slévárenství. Toto se stalo bez jakéhokoliv jednání se zástupci slevačů. Bylo paradoxní, že slevači, kteří tuto sekci založili jako náhradu za ČOSS, z ní byli vyloučeni. Předsedou odborné skupiny byl zvolen Ing. Miroslav Bednářík, vedoucí slévárenského výzkumu SVUMT Brno. Toto usnesení vyloučilo ve skutečnosti slevače z mezinárodního výboru CIATF, kde mohou být členy jen samostatné slévárenské spolky a ne odborné skupiny. Protože však tato změna postavení našich slevačů nebyla v cizině známa, fungovala odborná skupina formálně dále jako samostatná pod dřívějším názvem společnosti, ač tato již neexistovala.

V období těchto nepříjemných organizačních změn bylo nejdůležitějším úkolem zabezpečit konání mezinárodního sjezdu. Jubilejní, 30. mezinárodní slévárenský sjezd se konal ve dnech 2. až 6. září 1963 v Praze u příležitosti 40. výročí založení ČOSS. Činnost Celostátní odborné skupiny pro slévárenství pokračovala vytvářením celostátních odborných komisí, kam se soustřeďovala převážně odborná práce, jakož i krajských odborných skupin slévárenských k zabezpečování hlavně organizačních úkolů a metodického řízení vzniklých slévárenských závodních poboček a slévárenských odborných skupin v závodních pobočkách jiného zaměření. Vedle toho se vybraní členové zapojovali do spolupráce v mezinárodních odborných komisích CIATF.

Protože začlenění slevačů jako odborné skupiny do strojírenské sekce se ukázalo jako málo účinné, předsednictvo strojírenské sekce ČsVTS uložilo 12. července 1967 předsedovi COS pro slévárenství Ing. Bednáříkovi zpracovat návrh na ustavení samostatné sekce strojírenské metalurgie. Tato sekce měla zahrnovat vedle slevačů také kováře a pracovníky tepelného zpracování. Pak přišel rok 1968, kdy v březnu ústřední výbor strojírenské sekce ČsVTS zaslal všem svým orgánům návrh na názor vědecko-technických společností k připomínkám. V tomto návrhu se pro jednotlivé technické a vědní obory ustavují samostatné vědecko-technické společnosti. Podle toho bylo tedy možno ustavit samostatnou slévárenskou společnost v rámci ČsVTS. Slévárenské závodní pobočky a odborné skupiny byly proto požádány o projednání návrhu k založení samostatné Československé slévárenské společnosti a ke zvolení pověřeného delegáta na poradu svolanou na 23. dubna 1968 do Brna při příležitosti 6. celostátních slévárenských dnů. Z přítomných 147 delegátů hlasovalo 142 pro založení samostatné společnosti a ustavení přípravného výboru.

6. Československá slévárenská společnost

Několikaletý boj československých slevačů o obnovení samostatné odborné slévárenské organizace se blížil k vítěznému konci. Přípravný výbor vypracoval návrh nového uspořádání Československé slévárenské společnosti organizované na federálním principu jako společná organizace české a slovenské slévárenské společnosti, která je členem Čs. vědecko-technické společnosti. Po projednání s ustředím ČsVTS byly v listopadu 1968 rozeslány na závodní pobočky se slévárnami návrhy stanov spolu s přihláškami do slévárenské společnosti. Ustavující sjezd České slévárenské společnosti se konal 6. března 1969 v Brně za účasti 72 delegátů závodních poboček i odborných skupin slévárenských a 30 hostů. Byl přijat program činnosti, schváleny upravené stanovy a zvolen ústřední výbor na dvouleté funkční období. Čestným předsedou byl zvolen prof. Píšek. Dvacetičlennému předsednictvu předsedal Ing. Miroslav Bednářík, CSc. Následně 17. dubna 1969 se uskutečnil sjezd na Slovensku v Martině a byla ustavena Slovenská zlievarenská spoločnosť, v níž byl zvolen předsedou Ing. Rudolf Pauliček, CSc., ze ZTS Martin.

Během 7. celostátních slévárenských dnů, konaných ve dnech 22. a 23. dubna 1969 v Brně, se sešli zástupci obou národních slévárenských organizací a uzavřeli dohodu o vytvoření federativního orgánu – Československé slévárenské společnosti. Předsedou byl zvolen Ing. Miroslav Bednářík, CSc. Pro vytvoření dobrých pracovních podmínek bylo třeba vybudovat sekretariát. K tomu účelu byla získána místnost v Brně na ulici Orlí 20. V prosinci 1969 nastoupila na místo tajemnice paní Jaroslava Kühnelová.

Jako výsledek ediční činnosti byl v lednu 1970 vydán první Slévárenský kalendář 1970, který byl počátkem každoročních tradičních kalendářů, zaměřených jak na informace o slévárenském dění u nás i v zahraničí, tak i na odborná pojednání a pomůcky potřebné pro provozní pracovníky sléváren.

V tomto roce postihla celou slévárenskou veřejnost bolestná ztráta. Dne 10. března 1970 zemřel ve věku 83 let prof. Dr. Mont. Ing. František Píšek, DrSc., profesor VUT v Brně, člen mnoha zahraničních odborných institucí, nositel řady vyznamenání, zakladatel a dlouholetý předseda Československého odborného spolku slévárenského. Na státním pohřbu se rozloučil se zesnulým jménem Společnosti její předseda Ing. Bednářík, CSc.

Koncem roku 1970 měla Česká slévárenská společnost 11 závodních poboček se 436 členy a 49 odborných skupin s 1 287 členy, celkem 1 723 členů. Slovenská zlievarenská spoločnosť měla 373 členů.

Na základě usnesení VII. plenární schůze UR ČSVTS ze dne 17. června 1971 byly upraveny názvy odborných orgánů. Tím došlo také k přejmenování České slévárenské společnosti na ČVTS – Společnost slévárenskou. Na Slovensku byla usnesením z 27. května 1971 zrušena samostatná Zlievarenská spoločnosť a vytvořena odborná skupina při strojárskej spoločnosti s názvem SVTS – Slovenská strojárska spoločnosť – odborná skupina pre zlievarenstvo.

Vyvrcholením pětiletého funkčního období ústředního výboru ČVTS – Společnosti slévárenské byla třetí konference, konaná 19. října 1977 v Brně, za účasti 93 delegátů. V mezidobí došlo k mnoha změnám v orgánech společnosti. Členská základna se podstatně zvýšila na 4 845 členů. Sekretariát získal konečné sídlo v Brně, Divadelní 6. Byl zvolen novy 37členný ústřední výbor, v jehož čele zůstal předseda Ing. Miroslav Bednářík, CSc.

V roce 1980 postihla naši slévárenskou veřejnost další ztráta. Dne 17. října zemřel ve svých 59 letech Ing. Miroslav Bednářík, CSc., předseda Českého ústředního výboru slévárenské společnosti ČSVTS, který vedl slévárenskou organizaci nepřetržitě 18 let. Byl dlouholetým vedoucím slévárenského výzkumu SVUM Brno, oficiálním delegátem v mezinárodním výboru CIATF, jedním ze zakládajících členů redakční rady časopisu Slévárenství, nositelem několika vyznamenání. Novým předsedou ústředního výboru byl zvolen na zasedání 19. listopadu 1980 prof. Ing. Karel Rusín, DrSc.

V roce 1986 oslavila naše slévárenská veřejnost opět velký svátek. Ve dnech 7. až 12. září se konal v Praze 53. světový slévárenský kongres, již čtvrtý v Československu. Byl předznamenán mottem „Humanizace práce + pokroková technologie = budoucnost slévárenství“. Na kongresu bylo přítomno 525 delegátů našich, 537 zahraničních, 109 doprovodných osob a 150 čestných hostů, mezi nimiž byla také řada pamětníků.

Změnou politické situace po listopadu 1989 došlo ve Slévárenské společnosti k další významné změně. Na 22. únor 1990 byl do Brna svolán ustavující sjezd Slévárenské společnosti jako jediné společné organizace českých i slovenských slevačů za účasti 122 delegátů. Sjezdu předcházely mimořádné konference obou stávajících organizací, kde bylo ukončeno funkční období členů jejich orgánů. Ve společném 29členném ústředním výboru byl zvolen novým předsedou doc. Ing. Igor Macášek, CSc.

V roce 1991 bylo konstatováno, že přechodem na tržní hospodářství došlo k podstatným změnám v členské základně. V dřívější době bylo mnoho členů pouze formálních, kteří po roce 1989 přestali mít o členství zájem. U odborných skupin byla situace lepší, neboť se jednalo o aktivní členy, jejichž činnost byla i nadále velkým přínosem pro odborný růst sléváren, daný bezprostředním způsobem výměny zkušeností i v podmínkách konkurence. Přesto z dřívějších 26 jich pokračovalo v práci jen 12. Z původních 7 krajských výborů aktivně pracovaly jen 3 nyní oblastní výbory, a to ve Středočeském, Západočeském a Východočeském kraji.

Na 58. světovém slévárenském kongresu ve dnech 15. až 19. září 1991 v Krakově byl prof. Rusín zvolen prezidentem CIATF pro rok 1992.

7. Česká slévárenská společnost

Vzhledem k novému státoprávnímu uspořádání po rozdělení Československé republiky bylo třeba ukončit činnost federálně uspořádané Slévárenské společnosti a ustavit novou Českou slévárenskou společnost (ČSS). Oba sjezdy se konaly bezprostředně po sobě 3. února 1993 v Praze za účasti téměř 130 členů a hostů. Na ustavujícím sjezdu České slévárenské společnosti byl zvolen 17členný výkonný výbor, v jehož čele byl předseda prof. Ing. Stanislav Hanzl, CSc. Byly schváleny nové stanovy Společnosti, v nichž stejně jako dříve bylo ustaveno začleňování členů ve slévárenských pobočkách a odborných skupinách, dále sdružování regionální v oblastních organizacích a odborné v odborných komisích. Jako jedna z hlavních forem činnosti byla i nadále považována práce v odborných komisích, jejichž počet se zvýšil na 13. Z dalších oblastí činnosti to byly odborné akce a vzdělávání členů, kde hlavní pozornost byla soustředěna na každoroční Slévárenské dny.

Jako další důležitou oblastí činnosti byla zdůrazňována potřeba úzké spolupráce se Svazem sléváren ČR. S přihlédnutím k organizačním změnám bylo nutné obnovit seznamy členů a vydat nové legitimace. Vzhledem ke klesajícímu zájmu o Slévárenskou ročenku bylo její vydávání v letech 1994–1997 přerušeno.

V srpnu 1994 odstoupil z funkce předsedy prof. Hanzl a na zasedání výkonného výboru 26. září 1994 byl novým předsedou zvolen dosavadní místopředseda Ing. Tomáš Elbel, CSc. Toho pak ve funkci potvrdila zvolením valná hromada České slévárenské společnosti, která se sešla dne 8. března 1995 v Brně za účasti 75 delegátů. Zvolila také nový 15členný výkonný výbor a schválila nové přepracované stanovy.

Dne 1. ledna 1996 nastoupil do funkce tajemníka slévárenské společnosti Mgr. František Urbánek, dříve pracovník SVUM-VSL Brno. Koncem ledna mu funkci předala paní Jaroslava Kühnelova, která odešla do důchodu.

Valná hromada, která se konala 10. března 2005 v Technickém muzeu Brno za účasti 36 členů České slévárenské společnosti a 6 hostů, zvolila 15členný výkonný výbor v čele s novým předsedou České slévárenské společnosti Ing. Janem Šlajsem, který tak nahradil dosavadního odstupujícího předsedu prof. Ing. Tomáše Elbela, CSc., a v této funkci působil dalších 8 let.

Na 68. světovém slévárenském kongresu ve dnech 7. až 10. února 2008 v indickém Chennai byl zvolen prezidentem Světové slévárenské organizace (WFO, dříve CIATF) pro rok 2009 prof. Ing. Milan Horáček, CSc. Stal se tak po prof. Píškovi a prof. Rusínovi třetím Čechem, kterému se dostalo tak velkého uznání v celosvětovém měřítku.

Významnou událostí roku 2009 bylo světové setkání slevačů, které se uskutečnilo ve dnech 31. května až 3. června v Brně jako spojení tří akcí: Světového technického fóra – WTF 2009, konaného pod záštitou Světové slévárenské organizace (WFO), tradičních 46. slévárenských dnů® a 5. mezinárodní konference doktorandů – slevačů.

K další změně na postu předsedy České slévárenské společnosti došlo na valné hromadě, která se konala 7. března 2013 opět v Technickém muzeu Brno za účasti 37 členů České slévárenské společnosti. Valná hromada zvolila 13členný výkonný výbor a odstupujícího předsedu České slévárenské společnosti Ing. Jana Šlajse ve funkci nahradil Ing. Ludvík Martínek, Ph.D.

Tradiční akcí Společnosti, na které už více než padesát let Česká slévárenská společnost prezentuje výsledky své práce, umožňuje svým členům i ostatním zájemcům seznámit se s pokrokem ve slévárenství a dává prostor k jejich neformálnímu setkání, je každoroční konference Slévárenské dny®. První ročník Slévárenských dnů® se uskutečnil v roce 1961. V letech 1963 a 1986, kdy se v Praze pořádaly Světové slévárenské kongresy, se Slévárenské dny® neuskutečnily. Nepořádaly se rovněž v roce 1966. Poprvé je jako odborný garant 5. slévárenských dnů® uveden v roce 1967 Ing. Emanuel Kozák, který tuto funkci znovu zastával v letech 1970–1980. V roce 1968 ho vystřídali dr. Ing. Josef Dlezek, CSc., a Ing. Jiří Ornst, v roce 1969 potom dr. Ing. Břetislav Sochor. Ing. František Zukal byl odborným garantem Slévárenských dnů® v letech 1981–1985. V letech 1987–1990 ho nahradil Ing. Josef Sedlák, CSc. V roce 1991 byla odborným garantem Slévárenských dnů® Ing. Hana Sovová, která tuto funkci zastávala i v následujícím roce spolu s Ing. Ivanem Pavlíkem, CSc. V letech 1993–2010 byl odborným garantem Slévárenských dnů® prof. Ing. Milan Horáček, CSc., od roku 2011 je jím doc. Ing. Jaromír Roučka, CSc., a garantem organizačním doc. Ing. Antonín Záděra, Ph.D. Až do roku 1991 byla pořadatelem Slévárenských dnů® závodní pobočka ČSVTS SVUM Brno, od roku 1992 potom Slévárenská, resp. Česká slévárenská společnost, která má svá práva k pořádání Slévárenských dnů® chráněna ochrannou známkou vydanou Úřadem průmyslového vlastnictví v Praze s platností od 28. 3. 1995.

Historie Československého odborného spolku slévárenského a jeho nástupnických organizací až po Českou slévárenskou společnost je velmi bohatá. Mnoho tisíc členů a funkcionářů několika generací se zasloužilo o rozvoj slévárenství, přispělo tak ke zvýšení úrovně slévárenské výroby a vážnosti slévárenského oboru i celkového technického pokroku. Za tu dobu došlo k přeměně řemeslné slévárenské výroby v moderní průmyslovou výrobu v Československu a v posledních letech v České a Slovenské republice. Za tuto těžkou a namáhavou práci v převážně obtížných podmínkách patří upřímný dík a velké uznání těmto mnoha tisícům mozkům techniků i rukou dělníků, kteří se o to zasloužili. Do dalších let je třeba popřát České slévárenské společnosti v její odpovědné práci mnoho zdaru.